Filip Tylš

To je to, s tím pracujeme a se velmi pozitivně kvitujou.

A někdy je to i měsíce potom, co se nějak ty zážitky ještě skládají a narazí člověk na nějaký věci v životě, které mu nedodají smysl v kontextu toho zážitku.

Formou těch následných promítání se vydáme a to nám teď bohužel asi trochu končí.

Ale to je možná i odpověď na tu širší otázku.

Mě strašně zajímá sledovat pacienty dlouhodobě po té léčbě.

A doteďka jsme na to neměli úplně mnoho kapacity.

Máme nějaká data ještě jako 6 měsíců třeba po té léčbě ketaminem asistovanou psychoterapii.

V těch studiích většinou rok potom.

A ta léčba trvá jak dlouhodobě?

Ta, kterou jsem popisoval já, ketaminem asistovanou terapii, tak ten balíček základní trvá třeba dva t

dva týdny u nás, ale potom nám vyplňují nějaký dotazníky e-mailem a máme od nich nějaká data spíše dotazníkového charakteru.

Přišly by mi moc zajímavý a v souvislosti s tím léčebným psilocibinem teď vyšly nějaký doporučený postupy, který jsem jejich spolautorem se změným profesorem Horáčkem, který jste zmiňoval na začátku.

A naším cílem je sbírat data vlastně celonárodně, trát se o ty pacienty a nehodit je do nějakého vákua, ale naopak prostě s nima být v kontaktu hlavně v rámci nějakého pilotního programu než

Navazujeme spolupráci třeba s jinýma klinikama v rámci Evropské unie, předpokládáme i přítok pacientů zahraničních, aby jsme jakoby nestratili je a viděli jsme, jakým je a co je účinný a kolik sezení a kolik tý psychoterapie potom a podobně.

To znamená, to je pro mě asi teďkon z toho, čeho mám plné ruce práce.

Začíná to v různých formách na různých místech, jako úplně vepředu v tom jsou asi ty klinická hodnocení, která vlastně dostávají ten psilocibin poměrně blízko už k registraci jako léčivá.

V České republice je ta zajímavost toho, že ten program je poměrně dost jako plošný pro depresivní onemocnění, ale momentálně jsme ještě ve fázi, kdy nemáme například zdrojitý látky, nemáme nějaký finální povolení, jako vyřešenou jejich, já nevím, čistotu a import a tak dále, to znamená, nemůžeme to začít dělat hned.

A třeba v Německu existuje Compassionate Use program, což znamená, že se může využívat psilocybin v lačbě rezistentní deprese u pacientů, který vytipují dvě konkrétní kliniky, což je jako o dost omezenější.

A na druhou stranu už mají látku a vlastně už je ta věc celá v procesu v Německu.

V Austrálii se léčí psilocibinem taky, v Kanadě taky a ve Švýcarsku ještě mnohem déle zase v nějakém poměrně omezeném režimu.