Filip Tylš

My na psychadelické klinice Psyon posledních pět let aktivně rozvíjeme tuto psychoterapeutickou metodu, která má doprovázet vlastně to podání toho psychadelika.

Řekl bych, že se dostáváme dál než v těch studiích.

To zejména proto, že nemáme žádné metodické omezení.

Máme kolegy, kteří každý pracují třeba v jiné terapeutické modelitě, to znamená třeba existenciální psychoterapie, psychoanalýza, gestalt psychoterapie, rogerianská terapie, psychoterapie.

Na hroveň každý terapeut využívá jiné playlisty, jinou hudbu, kterou může pro konkrétního pacienta i zvolit vlastně docela individuálně.

Nejsme ničím svázaní a tím, že máme poměrně velkou praxi, už jsme provedli za těch pět let více než 2000 sezení, tak už máme nějakou zkušenost s tím na to, kdo vlastně reaguje, i co se týče třeba volby dávky, množství sezení, frekvence, množství psychoterapie.

Obecně je klasické schéma, vlastně nejdříve je ten pacient nějak indikovan k té léčbě,

V případě, jestli mu ta diagnostika, řekněme deprese, zhodnocení, jaký má léky, jestli některý potřebujeme vysadit nebo snížit, nebo můžou jste tak, jak jsou.

Typické léky, které tam interagují, jsou třeba anxiolytik a benzodiazepíny, ty bychom třeba snižovali, ale antidepresá můžeme většinou ponechat tak, jak jsou.

Potom prochází přípravu s psychoterapeutem.

Tam je součástí na vození nějakého bezpečného kontaktu, zjištění nějakých dat z anamnézy, traumat, zároveň volby, vlastně metod různý podpory, kterou může ten klient nebo pacient získávat v průběhu léčby, to znamená typicky se kontraktuje dotyk, práce s tělem.

Práce s tou hudbou, pacient zizkouší sluchátka, který má na uších, i když hudba hraje i z místnosti, je důležitý, aby se posíla to obrácení pozornosti dovnitř, aby měl i ty sluchátka a klapky na oči, protože když máme snížený vlastně ty podněty z toho,

vnějšího světa, zejména zrakové, protože my jako lidi jsme hodně zrakoví, živočichové, tak když utnem tenhle kanál, tak dáme mozku mnohem větší možnost se ponořit plně do těch vizí.

A tohle se nám velmi osvědčuje.

Samozřejmě to je nějaká ztráta kontroly pro toho klienta, zejména když jsou třeba úzkostní ty pacienti, tak je velmi důležitý s něma dobře nakontraktovat tu podporu.

Mnohdy využíváme třeba metody, jako je řízená imaginace.

aby si ten pacient vůbec uměl představit, že s náma v té místnosti může mít zavřené oči a ponořit se do nějakého vnitřního světa.

To trvá nějakou dobu, my máme většinou třeba tři hodiny, které pracujeme takhle s člověkem, než přistoupíme k tomu psychedelickému zážitku.

V tom zážitku klienta provázíme už vlastně docela nedirektivně, máme s ním nějaký krátký pohovor na začátku, pak v průběhu toho sezení můžeme využívat právě tu práci s tělem k zesílení nějakých příznaků nebo utlumení

což mu může usnadnit procházet nějakýma těžkýma momentama.