Marko Ivanović

To znamená vysvětlit nám, ne, tady na tohle, tomuhle se teď nevěnujte, teď je důležitý zaměřit se na to, aby tady ty noty byly spolu, jo, nějaké umění to přijde potom a tak dále.

A Jiří Bělohlávek, ten měl zase tu zkušenost z toho velkého světa s těmi dokonalými orchestry, ale zároveň to byl člověk, který neustále vlastně kontroloval to, co dělá při dirigování.

Což ne úplně každý dirigent dělá, ale on byl prostě tenhle typ, že neustále vlastně i pozoroval sám sebe, jaká gesta dělá, jestli je nedělá zbytečně a tímhletím analytickým způsobem vlastně přistupoval i k nám.

To znamená, že oba tyto pánové vlastně byly vynikajícími pedagogy.

Já jsem hrozně rád, že

Myslím si, že lidé mají s Janáčka strach.

Je to trošku daný možná i tím, že jaká ta Janáčkova hudba je, ona je taková hodně nervní, není tak, jak bych to řekl, není tak přímo čará, jako dejme tomu hudba Smetany nebo Dvořáka,

A proto ji spousta lidí vnímá jako něco moderního a něco, co špatně chápou.

Ale přitom já právě z těch koncertů takových těch, řeknu to ošklivě, výchovných, edukačních, tak z těch mám zkušenost, že právě na posluchači, kteří vůbec nemají žádnou zkušenost s vážnou hudbou, tak na ty ten Janáček funguje úplně skvěle.

protože Janáček je emočně naprosto bezprostřední.

Tam prostě, když jde o, já nevím, o nějakou emoci typu zlost, jo, nebo o emoci typu zamilovanost, nebo pomsta, rozumíte, tyhle ty věci, tak on vám tohle to dokáže vytvořit během několika vteřin, prostě třemi tóny, jo.

V Tarasy Bulbovi to, že je Taras Bulba naštvaný, nebo vůbec, že slyšíte, že to je Taras Bulba, tak tam mu stačí dva údery na činel, prostě uzme se, ccccc,

To je prostě znak toho Terase Bulby.

A zároveň je v tom všechno.

Ta jeho tvrdost, neústupnost, bojovnost.

A prostě i tato Janáčkova zkratkovitost, která možná souvisí i s tím, odkud ten Janáček byl.

On je z toho Lašska, kde se mluví kratce a všechno je takové stručné.

Tak on tam prostě to všechno je i v té hudbě.

A jeho celoživotní zájem o lidskou řeč a o to, jak se tou lidskou řečí dají ty emoce vyjádřit,

jako melodicky, tak tohleto, myslím, se promítl i do té jeho hudby, která pak na někoho může působit třeba až moc roztříštěně a tak jako neuspořádaně, ale zároveň neuvěřitelně působivá právě na člověka, který vlastně neví, co od vážné hudby čekat.