Tomáš Cihlář

nějaké ty doporučení a regulace, které jsou vydávány na základě jasných a nezpochybnitelných vědeckých objevů, že určitě bude nějaká část veřejnosti, která si o tom bude chtít rozhodovat sama podle nějakých vlastních kriterií a potom to jako bude hrozně záležet na těch jejich lékařích, kteří

budou muset být jako mnohem aktivnějšími partnery, aby lidem vysvětlili vlastně ty komplexní informace o tom, proč nějaké léky nebo vakcíny nebo nějaké procesy můžou benefitovat.

Ale myslím si, že stále ta důvěra vlastně občanů v lékaře, v tu lékařskou komunitu je stále velice vysoká a ta lékařská věda ve Spojených státech byla vždycky na špičkové úrovni.

Všechna ta testování už byla dokončena a to vlastně proto si toho ta veřejnost nějakým způsobem všimla.

A jak jste správně poznamenala, byl to v podstatě celý jakoby 20-letý proces, přičemž vlastně ten výzkum v Giliadu, u kterého já se zúčastním nebo kterému já pomáhám taky,

tak ten vlastně byl důležitý během té první dekády toho programu, kdy vlastně jsme identifikovali jednu část toho VIRu HIV, která je senzitivní k nějakému novému mechanizmu interference a začali jsme na to vlastně designovat a vyvíjet a optimalizovat nějaké látky.

A to trvalo jednu dekádu, my jsme s tím začali v roce 2006 právě po nějakých těch

v zásadních a docela hlubokých konzultacích s Wesley Sankvistem a s dalšími odborníky v té oblasti HIV a pak když ten projekt začal vlastně v roce 2006 přímo v Giliadu, tak se dostal do mnoha slepých uliček a takových záludných vlastně oblastí, kde jsme zase tak veliký progres neudělali třeba během roku nebo dvou let, ale potom se to nějakým způsobem prolomilo, takže vlastně po těch deseti letech v roce 2016 jsme nakonec končili s tou

finální molekulou, která dnes se nazývá Lenacapavir tím svým generickým jménem.

A potom od toho roku 2016 až vlastně do roku 2024 se vykonávaly nebo se prováděly různé klinické zkoušky na různých úrovních, aby se vlastně prokázalo, jestli ta látka může být užitečná jak pro léčbu, tak i pro prevenci HIV-19.

A vlastně to celé vybrcholilo tím v minulém roce, kdy vlastně ta americká FDA, ta evropská agentura pro medicinální produkty, tak vlastně obě v rozmezí asi dvou měsíců tu látku schválili pro prevenci.

Ve Spojených státech v Evropě a i v řadě dalších zemí dnes je vlastně Lenacapavir dostupný k tomu, aby se používal jak pro léčbu, tak pro prevenci HIV.

Ale je ještě celá řada aspektů, na kterých my pracujeme, že jo, vy jste poznamenala, že ta látka se může dávat jednou za 6 měsíců, což je takový jako docela zásadní průlom.

Jak tu léčbu, tak tu prevenci to výrazně ulehčuje, ale my jako jsme nebyli tak úplně spokojení s tímhle, takže teď se snažíme vyvíjet takovou formu té látky, tohle nakapaviru, který by se dal podávat i dokonce jenom jednou za rok.

No tak to je jako mnoho takových vrstev, které nakonec vedou k tomu, že jednou za čas člověk má takový úspěch.

Musíme si uvědomit, že vlastně na ten jeden projekt toho Lena Capaviru, který jako dnes myslím, že se poměrně dobře oceňuje,

v tom smyslu, že může mít velký vliv na vlastně průběh celé globální epidemie HIV, tak je celá řada projektů, které se jako nikdy nikam nedostanou a buď dříve nebo později vlastně skončí ve slepé uličce a musí se ukončit.

Tam je celá řada věcí, které musí být na správném místě ve správném čase.

Není to jenom o té expertíze, která já si

myslím, že to skloubení vlastně té jako vysoké úrovně vědy a porozumění a expertízy ve virologii, kterou jsme během let určitě v Gileadu vybudovali, ti naši chemici jsou velice kreativní a nebojí se toho dělat molekuly třeba, které nikdy nikdo neudělal a které jako svým způsobem vybočují z nějakých těch pravidel, jak by vlastně ta léčiva měla vypadat, aby se mohla dobře chovat v lidském organizmu, tak