Show notes
Současný svět podle ekonoma Mojmíra Hampla prožívá konec zlatého věku globalizace. Tři dekády nebývalého ekonomického růstu mezi pádem Berlínské zdi a nástupem covidu jsou minulostí. V obsáhlém v pořadu eMoney na platformě FocusOn předseda Národní rozpočtové rady vysvětluje, co to znamená pro budoucnost našeho blahobytu, proč by hotovost měla zůstat součástí platebního systému a proč je pro Česko důležitější udržet Schengen než řešit přijetí eura.Tři dekády růstu se nevrátí„Stěží se vrátí tři dekády bohatnutí, které jsme zažívali mezi pádem berlínské zdi a nástupem covidu," říká Hampl o období, které považuje za nejlepší zaznamenanou éru v dějinách naší země z hlediska ekonomického růstu.Podle jeho slov jsou uzavírání světa, stavění hranic a bariéry pro transfery kapitálu spíše motory sestupu než růstu. „Nemusí to být nutně chudnutí, ale neumím si představit, že bychom uměli tak rychle bohatnout jako od sametové revoluce zhruba do nástupu covidu," dodává.Hampl identifikuje tři zásadní rány, které evropský model dostal od roku 2019: ztrátu levných energií z Ruska, levného bezpečnostního deštníku Spojených států a víru v pokračující globalizaci. „Přišli jsme o větry, které pořád poháněly letadlo, i o ten kerosin, který ho držel ve vzduchu," metaforicky popisuje současnou situaci.Hotovost versus digitální platbyJedním z klíčových témat rozhovoru je debata o budoucnosti hotovosti. Hampl připomíná zajímavou statistiku: „Kdybyste vzal celou peněžní zásobu v České republice, tak hotovost činí nějakých necelých 10 procent. Z každé stokoruny, která tady cirkuluje v ekonomice, je 10 korun hotovost, 90 korun je bezhotovostní."Ekonom je překvapen intenzitou současné debaty o roli hotovosti. „Vždycky si kladu otázku, proč se neobjevovala v době, kdy třeba ten podíl hotovosti byl 50 nebo 40 procent," ptá se. Zdůrazňuje, že ještě před sedmdesáti lety byla pro běžného člověka prakticky dostupná pouze hotovost.„Neumím si představit, že by hotovost zmizela, pokud by to nebylo vrchnostenské rozhodnutí státu," říká Hampl. Připomíná, že beneficientem existence hotovosti je centrální banka, tedy součást státu, protože hotovost představuje tu část peněžní zásoby, kterou skutečně vytváří centrální banka.Hampl obhajuje koexistenci obou platebních systémů. „Pevně věřím tomu, že pokud bude hotovosti ubývat nebo přibývat, tak to bude z rozumných důvodů pro klienty. Nemělo by se to speciálně regulovat nebo do toho bouchat ze shora, je to součást fungování systému a nechal bych to spontánnímu vývoji," vysvětluje svůj postoj.Zvláštní pozornost věnuje srovnání se severskými zeměmi: „Ve Švédsku neexistuje zákonná povinnost obchodníků přijímat hotovost a nikdy tam nebyla. U nás ta povinnost existuje podle zákona o oběhu bankovek a mincí, což je velký regulatorní rozdíl."Podle Hampla má současný český systém výhodu v tom, že zákon vyžaduje možnost platby hotově, ale nevyžaduje přijímání karet. „Každý klient má tu výhodu, že může vždy zaplatit hotově," poznamenává, i když dodává, že řada obchodníků si na povinnost přijímat hotovost stěžuje kvůli nákladům na její manipulaci.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast.Jakou konkrétní regulaci poplatků za platby kartou v EU stanovuje legislativa?Jak vypadá digitální měna centrální banky v Číně a čím se liší od kryptoměn?Proč je švédská aplikace Swish považována za přelomovou a jak mění společenské návyky?Jak by mohla vypadat ústavní ochrana hotovosti a proč ji Hampl nepovažuje za nutnou?Jaká historická a kulturní specifika činí Česko výjimečně konzervativní v měnové politice?