Show notes
Zatímco velké korporace spěchají s přípravou svých prvních ESG reportů, které budou od roku 2025 povinné, mnohé organizace si neuvědomují, že mohou využít již existující certifikované systémy řízení. Jak se vyvíjí situace kolem ESG reportingu, jaké výzvy čekají na auditory a jak se mohou firmy efektivně připravit na nové požadavky? O tom hovořila v pořadu Audit specialistka na strategickou komunikaci a systémy řízení Veronika Soukupová. Pořadem provází Pavol Plevják ze společnosti DQS. Nefinanční výkaznictví v oblasti udržitelnosti se postupně stává nedílnou součástí korporátního světa. Od roku 2025 budou velké společnosti povinně zveřejňovat informace o svém dopadu na životní prostředí, společnost a způsobu řízení v rámci tzv. ESG reportingu. Tento nový požadavek je součástí širší evropské strategie udržitelného financování a má za cíl přinést transparentnost a srovnatelnost do oblasti podnikové udržitelnosti.Veronika Soukupová vysvětluje, že přestože požadavky na nefinanční reporting jsou poměrně nové, mnoho organizací už má implementované systémy, které s tímto reportingem úzce souvisí. „ESG hýbe dnešním světem a řada firem se kupodivu probouzí až nyní na začátku roku, ačkoliv o tom, že se jich ta povinnost týká, by měly vědět již dříve," říká Soukupová. „Velká skupina velkých firem musí za rok 2025 provést audit, takže by se na to měly již nyní připravovat."Co zahrnuje nefinanční reporting a proč je důležitý?Zkratka ESG označuje tři klíčové oblasti udržitelnosti: Environmental (životní prostředí), Social (společnost) a Governance (správa a řízení). Přestože se často zdůrazňuje environmentální složka jako součást Green Dealu, všechny tři oblasti jsou stejně důležité pro komplexní hodnocení udržitelnosti podniku.„Část týkající se životního prostředí je samozřejmě velmi obsáhlá a nejvíce zastoupená, ale kromě ní máme ještě sociální oblast, což je zjednodušeně řečeno všechno kolem lidí – nejen zaměstnanců firmy, ale i lidí v rámci celého hodnotového řetězce včetně zákazníků a odběratelů," vysvětluje Soukupová. „A pak je tam governance, tedy systém a správa organizace, což je naprosto stěžejní, protože bez dobrého řízení organizace budou ostatní části pokulhávat a požadovaných efektů a výsledků se nedosáhne."Dříve byly zprávy o udržitelnosti často využívány především jako marketingový nástroj bez standardizované struktury a obsahu, což znemožňovalo jakékoliv smysluplné srovnání mezi různými organizacemi. „Dříve byly reporty nesourodé. To je jeden z důvodů, proč nefinanční reporting přišel, protože každý reportoval, co uznal za vhodné," vysvětluje Soukupová. „Dočetli jsme se, jak je firma skvělá, jak má včelí úl na střeše a jak se výborně věnuje wellbeingu zaměstnanců – pouze ty pozitivní věci. A to, že někde vypouští škodlivé látky, to se nezmínilo."Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak konkrétně probíhá školení auditorů pro nefinanční reporting a jaké jsou praktické limity jejich práce vzhledem k šíři požadovaných znalostí?Jakým způsobem provádějí velké společnosti analýzu materiality (významnosti) témat pro nefinanční reporting a jaké jsou nejčastější metodologické chyby?Jaké konkrétní dotazníky posílají velké firmy svým dodavatelům a proč je důležité uzpůsobit je podle velikosti a relevance dodavatele?Jak by podle odborníků měla vypadat ideální integrace existujících certifikačních systémů do auditů nefinančního reportingu a proč k ní zatím nedošlo?Jaké specifické zkušenosti mají firmy ze Slovenska s implementací požadavků na nefinanční reporting a jak se liší od českého přístupu?