CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Co je v civilizovaných zemích normální, u nás není, pozastavuje se Vlastislav Bříza mladší nad českým přístupem k obraně vlasti. Zatímco pro naše polské sousedy je to otázka osobní cti a prestiže, v Česku je vlastenectví prázdný pojem, téměř synonymum nacionalismu nebo urážky. Na přímou otázku, jestli by sám v případě nutnosti narukoval a riskoval vlastní život, odpovídá bez zaváhání. Podle odborníka na mezinárodní vztahy z Katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy máme za co bojovat a měli jsme už v roce 1938. Ani v nejmenším mu přitom nejde o krveprolití, stejně jako ti, kteří volají po míru, chce ho i on, ale aniž by musel rezignovat na čest. A to je momentálně nemožné, protože Rusko je ochotno vyjednávat, pouze když ztratí převahu a je k tomu donuceno. V současné situaci je Bříza přesvědčen, že by přistoupilo jedině na faktickou kapitulaci Ukrajiny. Věřit Vladimiru Putinovi, že by se s ní spokojil, přitom nelze. Ruská hrozba přitom není otázkou následujících pár let, ale generací. Invaze na Ukrajinu se totiž nezapsala jen do historie, ale i do ruských školních osnov. Ty v souladu s kremelským režimem děti učí, že jejich největším nepřítelem jsou státy NATO nebo že druhou světovou válku vyprovokovalo Polsko. V největší zemi světa tak vyrůstá generace, která bude bytostně nenávidět Západ. Proč nemůže být Severoatlantická aliance nikdy poražena, kdy ruský prezident zacouval, kdo je válečný štváč nebo jakou pozitivní roli může sehrát bývalý a možná budoucí prezident Trump? Nejen odpovědi na tyhle otázky zaznívají v dalším z mých rozhovorů s Vlastislavem Břízou, kterého jste si tak oblíbili a kterého jsem proto po čase zase pozval.

Ask this episode

“What did the council decide on item 42?” — answered with the speaker and the moment.

Transcript

Related