CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Zamýšlení se nad světem je investorovi, podnikateli a filantropovi Václavu Dejčmarovi vlastní stejně jako běžci běhání. Ve svých úvahách přitom dospěl k témuž přesvědčení, ke kterému o sto let dříve francouzský dramatik André Gide, totiž že štěstí spočívá v přijetí úkolu. V praxi si to vyložil tak, že je důležité uvědomit si své nejsilnější stránky a s těmi pracovat. Fakt, že to z něj udělalo miliardáře, vnímá jako vedlejší. Peníze jsou podle něj výhodou, ale taky mění charakter. Bez výjimky všem. Označuje je za nespecifické amplifikátory, které mají schopnost nasvítit, před čím člověk utíká nebo co více či méně vědomě potlačuje. Stejně jako psychedelika. I ty jsou nedílnou součástí Dejčmarova života. Deset let jezdil každoročně do Peru na Ayahuascu a jako součást svého sebezkoumání podstupoval šamanské rituály s ní spojené. Umožnilo mu to vnímat minulost a budoucnost jako pouhé konstrukty a vztahovat se pouze k přítomnosti. Nepopírá přitom, že stavy navozené užitím psychoaktivních látek můžou být až děsivé, protože jde vlastně o setkání se smrtí. V pokročilé fázi pak pod jejich vlivem dochází i k rozpadu identity, v čemž vidí řešení velkého množství různých úzkosti a depresí. Že s nimi neumožňujeme psychiatrům pracovat a stavíme je vedle heroinu a pervitinu, považuje za úplně perverzní. Nepochopitelná je pro něj i absence zákona o asistovaném usmrcení. Je přesvědčený, že pokud dokážeme hacknout stáří, musíme být připraveni hacknout i smrt. Čím dalším se netají, si poslechněte v našem rozhovoru.

Ask this episode

“What did the council decide on item 42?” — answered with the speaker and the moment.

Transcript

Related