Marko Ivanović

začalo studovat dobře placenou procházku, jazzovou operu Suchého a Šlitra a režie Miloš Formán a diriguje Libor Pešek, prostě velká věc.

No a zjistilo se, že nejsou noty a že existují jenom nějaké noty pro klavír a že je potřeba, aby to někdo udělal pro velký orchestr a ještě to uzměnil na přání režiséra.

No a takhle jsem se k tomu dostal já, takže jsem najednou byl spolu autorem a byl jsem v tom tvůrčím týmu

A takhle vlastně jsem se seznámil jak s Milošem Formanem, tak i s jeho syny, se kterými dodneška rád a často spolupracuju.

No a po nějaké době mi volal Miloš Forman, který se tady v Praze seznámil s některými lidmi starkové té srbské kulturní diaspory, kteří žijou tady v Praze.

A přesně prostě oni na něj hrozně ho začali přesvědčovat o tom,

že by byli rádi, kdyby přijel do Bělehradu a v Národním divadle režíroval Jenůfu.

A Jenůfa byla zamilovaná opera Miloše Furmana.

Miloš Furman nikdy operu nerežíroval, ale tuhle by si byl býval rád odrežíroval.

Takže jako se vůbec té navíc nebránil a hned mě zavolali, jestli bych to nechtěl dirigovat.

No tak já jsem byl samozřejmě v sedmém nebi jako přivez do Srbska Miloše Formana, kterýho tam všichni znají.

My jsme tam všichni ještě v osmdesátých letech vyrůstali na Formanových filmech.

Všichni tam znají vlasy a mády.

Ano, prostě to by byla bomba.

No, ale teď samozřejmě se...

Přišly praktické věci typu Miloš Vrman už je trošku starší a jestli by to přece jenom nedělali ty jeho synové.

No a mezi tím politické změny v Srbsku a tam po každých volbách vždycky se nezmění jenom vláda, ale změní se i ředitelé všech institucí, včetně Národního divadla.

Takže bohužel tenhle z tohohle projektu sešlo, ale do dneška mě to mrzí, protože to mohla být opravdu velká událost.

No Janáček totiž hodně často opravdu naráží na limity nástrojů.

To znamená, že on někdy napíše takovou hudbu, která je na ten nástroj třeba v tom tempu vlastně nehratelná.