Martina Mašková

Jaká jsou pravidla, jak se v téhle situaci komunikuje?

ale zároveň vlastně jste museli být nestraní.

Vy jste řešili blízký východ taky?

Pane Presa, jak obtížná je v téhle situaci, právě v nějakých takovýchhle krizových situacích, komunikace státu a těchto pomáhajících neziskových organizací?

Je to možné sladit, když opravdu nastáváte na ten stav krize?

Pane Krubré, vy jste uvedl ten příklad Sri Lanky, tak jak v téhle situaci bylo možné, aby spolu, vy jste mluvil o těch dvou stranách toho konfliktu, ale bylo možné spolupracovat ty autority a ty neziskové organizace pomáhající?

A vybírají si ti, kdo komunikují v té krizové situaci, skupiny pro informování podle priorit.

Jako pokud je už několikrát tady zaznělo slovo panika, že třeba i v případě těch pardubic bylo třeba komunikovat tak, aby stát nevyvolal paniku.

V tomhle případě jsme někde v případě těch zahraničních misí, krizová situace, ofenzíva proti tamilu v tom případě, který jste uvedl.

Na koho se především obrací v takové situaci ta nezisková organizace?

Děkuji za to přirovnání se situací jako s povodňovou situací v Česku, protože já si pamatuju ty začátky, když přišly ty první větší vlny povodní.

V roce 1997 přesně si vzpomínám, kdy jsme poprvé tady informovali o těch větších povodních.

Vzpomínám si, že vlastně v té první fázi už tady probíhaly telefonáty živé posluchačů, kdy vysloveně tady seděl představitel Hasičského záchranného sboru

A informoval rodiče, které měli děti na táboře, že povodňová situace tam a tam je taková a taková, nebojte se, vezeme děti z tábora XY.

Takže to byly takové ty první akutní potřeby.

A potom ale následovaly samozřejmě ty další věci, jako informace o tom, kam je možné jezdit, kam nejezdit.

Myslím, blíž se ta bezprostřední záchrana životu.

A pak už koordinace dobrovolníků, kam už nejezdit přes samochod.

Plno lidí hrnulo, že bude pomáhat.

To je další věc.