Tomáš Cihlář

Dobrý den a děkuji vám za pozvání do studia.

Byl to takový významný milník.

Musím říct, že to bylo velice nečekané a překvapivé, ale v tu chvíli, kdy vlastně jsem to dozvěděl, tak...

se mi jakoby přehrála v mysli celá ta kariéra a celý ten náš pobyt tady třech desítek let, který vlastně vedl nějak k tomu našemu kolektivnímu úspěchu a hlavně to bylo ocenění vlastně za tu naší poslední látku, která funguje velice dobře na prevenci viru HIV, takže vlastně to byl projekt, který trval desetiletí, tak

se mi to nějak v hlavě celé vrátilo vlastně od toho začátku a ty různé milníky toho projektu a ti důležití spolupracovníci, se kterými se nám to podařilo vlastně dokázat.

Já jsem nebyl sám, že jo, já jsem byl vyhlášen s naším dlouholetým spolupracovníkem Wesley Sankvistem z Univerzity v Útahu,

Takže to byla taky veliká radost, že vlastně jsme nějak byli rozeznáni nebo vyzvednuti oba dva a tam ta spolupráce vlastně mezi tím naším farmaceutickým průmyslem a tou akademickou vědou byla velice důležitá, hlavně na počátku toho projektu.

Takže jsem měl velkou radost, že ten časopis se rozhodl vlastně vyzvednout i toho našeho spolupracovníka Wesley Sunquista.

V tu chvíli zrovna ani ne, protože před tím rokem to možná ještě nebylo tak úplně akutní a těch změn nebylo ještě tolik, takže lidé spíš vyčkávali, kam ta nová americká administrativa vlastně tu svoji vládu povede, ale máte pravdu v tom, že se celá řada věcí změnila v tom, jak se preferuje financování vědy a myslím, že ta obec vědců samotných, kteří se vědě věnují, tak ví naprosto přesně vlastně, jaké oblasti jsou důležité a tam pociťují

nějaké té škrty v rozpočtu nebo ty změny v rozpočtu.

A jako někdy je mi trochu líto, že vlastně ta současná americká vláda neprobakuje vždycky tu vědu jako ten velmi pozitivní přínos vlastně lidstvu, ale vyzvedává některé a spochybnuje možná i některé vědecké objevy.

Takže tam jako je mnoho práce, jak vlastně s tou dnešní vládou dál spolupracovat a

přesvědčovat jí o tom, že je stále velký benefit vlastně tu vědu financovat v různých oblastech a mít nějaký vybalancovaný rozpočet pro ty různé části vědy.

Takže tam jako to si myslím, že je zase dobrá zpráva na druhou stranu, že je možné s tou administratívou navázat dialog a je to proces, je to dlouhý proces, ale v žádném případě by to vědecká komunita neměla dneska vzdávat.

No, týká se to vlastně všech infekčních onemocnění a z velké části vlastně virových infekcí a nákaz, protože velká škála vakcín vlastně by nás měla ochránit proti různým typům virových onemocnění a ta vláda vlastně přehodnocuje svůj postoj k řadě vakcín

a přináší k debatě věci, nebo otevírá k debatě věci, které myslím, že dříve byly velice jasně prokázány ve smyslu toho benefitu vakcinace a některým způsobem i reviduje různé ty vakcinační procesy a doporučení.

Takže tam je docela napětí mezi tou současnou vládou a ministrem zdravotnictví Robertem Kennedym,

a některými jeho odborníky, které on si vybral a tou širší lékařskou vědeckou komunitou, hlavně co se týká dětského očkování, protože tam jako ta pediatrická společnost je velice striktní v tom, že ta dětské očkování měly mít nějaký cyklus, nějaký rozvrh, který by se měl dodržovat, aby vlastně děti...

si vybudovali tu imunitu proti různým virům a dneska třeba žije ten případ spalniček, kdy v řadě oblastí Spojených států se to očkování proti spalničkám méně propaguje, takže tam jako těch případů vlastně spalniček velice narůstá.

Já jsem viděl nedávno takový graf, který byl publikován v New York Times, kde vlastně