CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Tereza Kujová a Jan Studnička tvoří hned několik podcastů. Nabízelo by se říct, že primárně o zábavné historii, ale s ohledem na to, k jak otřesnému krveprolití a zvěrstvům napříč stoletími docházelo, preferují formulaci, že dělají historii zábavně. Jakkoli nenáročně to zní, netají se tím, že za každou epizodou jsou hodiny práce a bádání, což Honza s nadsázkou označuje jako parazitování na práci reálných historiků. Už vážněji pak sdílí svoje přesvědčení, že z hlediska informační nasycenosti a přesnosti svou tvorbou předčí většinu historických filmů a velkou část dokumentů. Faktem je, že za svou Hodinu dějepichu získali hned několik ocenění včetně toho pro nejlepší vzdělávací podcast. Úspěšný formát, který vznikal v redakci týdeníku Reflex, je už ale taky pár ní součástí minulosti. Zajímalo mě proč. Přiznávají, že narazili na limity. K vyčerpání přitom nedošlo u nich samotných, postihlo jejich spolupráci s mediálním domem. Dospěli k názoru, že fungovat můžou i bez média za zády, a stali se tak dalšími nezávislými tvůrci. Ptal jsem se jich ale i na to, jestli je pro ně přijatelné vtipkovat o holocaustu a proč patří téma nacismu dlouhodobě k nejpopulárnějším, jak je ovlivnil Marek Eben, co Tereza říká na stereotypizující nálepku potetované blondýny a mnohem počestnější negativní komentáře, které padají na její hlavu, nebo jaký bude jejich nový podcast HistoRIP. A mimo jiné jsem se dozvěděl, že Hitlerovy zásluhy na výstavně německých dálnic jsou mýtus.

Ask this episode

“What did the council decide on item 42?” — answered with the speaker and the moment.

Transcript

Related