CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Chtěl jsem České republice vrátit, co mi dala, říká designér a kreativec Jan Černý o nové kolekci, ve které budou sportovci reprezentovat zemi na olympiádě v Paříži. S výsledkem je spokojený, protože nemusel dělat kompromisy a držet se zpátky, věrný zůstal i své genderless estetice, a tak se na odhalení olympijského oblečení a doplňků až masochisticky těší. Je přesvědčený, že kritiku už se naučil přijímat, nebojí se jí, ukazování nových cest vnímá jako svůj úkol. Zároveň si uvědomuje, že může být sebelepší a sebeúspěšnější, ale hodnocený bude vždycky na základě své poslední práce, která může dopadnout výborně, nebo úplně na nic. Sám za oblečení utrácí nerad, základem jeho šatníku jsou trika a mikiny, tři bílé košile, rifle, černé kalhoty s puky, tři obleky a pár svršků. Víc toho podle něj není potřeba, žádné ultra šílenosti. Trend rychlé módy ho nefrustruje, je zastánce toho, ať si každý koupí, co potřebuje, ale nevytváří obří poptávku. Právě na ni totiž řetězce reagují. Jak fungují trendsettingové agentury? Je ještě vůbec možné vytvořit něco, co nikdo neudělal? Proč bychom se měli zamýšlet nad tím co na sebe? A co mu na práci pro Louis Vuitton přišlo nezdravé? I na to mi Jan Černý odpovídal.

Ask this episode

“What did the council decide on item 42?” — answered with the speaker and the moment.

Transcript

Related