CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Říct o mně, že jsem antisemita, je jako říct o Miloši Zemanovi, že je abstinent, brání se Tomáš Halík nařčením z nepřátelství vůči židům, kterým čelí v souvislosti s Výzvou ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě. Stanovisko kabinetu Petra Fialy pokládá za příliš jednostranné. Podle katolického kněze a filozofa je odpověď na krvavý útok Hamásu ze 7. října loňského roku nepřiměřená a teroristé jen dosáhli svého – udělali z Izraele druhého viníka. Definovat střet jako spor civilizace s barbarstvím nelze, 30 tisíc životů, které má na svědomí izraelská armáda, také překračuje hranice lidskosti. Nevinných umírá moc a jejich krev má na rukou nejen ten, kdo konflikt začal, ale i ten, kdo ho eskaluje. Obě znepřátelené strany se přitom budou muset přestat démonizovat a naučit se spolu žít. To platí i v případě války na Ukrajině, kde jde o zřetelnou genocidu a pokud Putin nebude zastaven, půjde ještě dál, kopíruje totiž Hitlerovu taktiku. Nebezpečí, že velké diktatury projdou dvířky demokracie, je stále přítomné. Kromě demokratických hodnot je proto potřeba rozvíjet kulturu práva a naslouchat hlasu menšiny, která se věnuje tomu těžkému úkolu přemýšlet a vidět věci z obou stran. Jinak to se světem dopadne špatně. Halík přitom nezastírá, že obavy má. Kde v dnešní době hledat to pozitivní? Jaký je rozdíl mezi optimismem a křesťanskou nadějí? Čemu chce věnovat „zbytek svých let“ a dosáhl v životě toho, co chtěl? Nebo kdy ho církev zklamala? O tom všem i mnohém dalším jsem mluvil s Tomášem Halíkem.

Ask this episode

“What did the council decide on item 42?” — answered with the speaker and the moment.

Transcript

Related