S Marií Heřmanovou a Ondřejem Špačkem o tom, jak vzniká a jak se mění vkus. (2. 7. 2024)„Svádí to k interpretacím, že rozdělení mezi vysokou anízkou kulturou se rozpadlo, protože kulturní produkty jsou mnohem dostupnější a všichni můžeme konzumovat všechno. Člověk může chodit na operu a pak si domapustit Ordinaci v růžové zahradě nebo třeba seriál na HBO. Ale to podstatné, co se nám ve výzkumu ukazuje je, že to neznamená, že by rozdíly vymizely a všichni jsme si ve spotřebě rovni,“ jak popisuje sociální antropoložka Marie Heřmanová působící na Sociologické ústavu Akademie věd ČR, tyto rozdíly se jen manifestují jinak. „S kulturní všežravostí je spojené rozostření žánrovýchškatulek. Už neplatí, že vážná hudba má pozitivní znaménko a pop nebo rock zase negativní. Ale to neznamená, že uvnitř žánrů nejsou rozdíly. Můžete mít komiks, který je oceňovaný a jiný hodnocený jako brak. A další věcí je způsob konzumace. Dva lidi, kteří zaškrtnou, že se jim něco líbí, k dané věci můžoupřistupovat zcela jinak. Jeden na to třeba může nahlížet ironicky. A jejich rozdílné přístupy k dílu můžou mít jinou váhu v kulturní hře,“ doplňuje sociolog Ondřej Špaček z Fakulty humanitních studií UK. Jak se mění pravidla vkusu a související společenskérozdíly? V čem je perspektiva Pierra Bourdieuho a jeho koncepty jako kulturní kapitál nebo habitus stále cenné? Jak různě se podepisují na hodnocení děl influenceři a kulturní novináři? Jakou roli v tom hraje autenticita? Co novéhoukázal výzkum mezi studenty UK a na pražských místech kulturní spotřeby, o který mimo jiné opírá svou knihu Pravidla vkusu (Host, 2024) čtveřice autorů Marie Heřmanová, Michal Lehečka, Ondřej Špaček a Ludmila Wladyniak. I o tom mluvili dva z nich v podcastu týdeníku Respekt. Ptal se jich Štěpán Sedláček.

Ask this episode

“What did the council decide on item 42?” — answered with the speaker and the moment.

Transcript

Related