CELÝ ROZHOVOR NEJEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR, ALE VÝJIMEČNĚ I TADY Do kategorie dokumentární fotky, ani žádné jiné její tvorba nezapadá, a tak přijala Libuše Jarcovjáková označení vizualistka. Fotit začala v 60. letech a už tehdy patřila mezi její první motivy selfie. Na rozdíl od těch současných mnohdy dost nelichotivá. Autoportréty si totiž nefotila, aby zjistila, jestli jí to sluší, ale kdo je a proč tu je. Kromě nich si psala i deníky a zpětně považuje za opravdové štěstí, že neměla prostor své záznamy nikde sdílet. Na dekády tak tvořila víceméně jen pro sebe. Dnes jsou její fotky mimo jiné cenným souborem dokumentujícím LGBT komunitu v 80. letech, prakticky jediným známým ve východním bloku. Netají se přitom tím, že proniknout do uzavřeného světa gayů a leseb jí trvalo tři čtvrtě roku velmi pravidelné docházky, intenzivní konzumace a neméně intenzivních rozhovorů. Jak se Libuši Jarcovjákové podařilo v 70. letech propašovat do Tokia, jak vnímá dnešní selfie, proč by fotky, které kdysi pořídila v romských rodinách, dnes už neudělala nebo proč nemůže umělá inteligence nikdy vygenerovat, co fotí? I tohle zaznělo během speciální série rozhovorů natáčené na MFF KV.

Ask this episode

“What did the council decide on item 42?” — answered with the speaker and the moment.

Transcript

Related