Show notes
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 78 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Následkem toho, jak se hypertrofuje individualismus, dochází k dehumanizaci zdánlivých nepřátel, přitom jde pouze o názorové oponenty, myslí si herec a moderátor Bořek Slezáček, který nahrazování vztahu já – ty narativem já – to považuje za zásadní problém současnosti. Nálepkami jako pražská kavárna a dezolát se degradujeme na objekty, na které je pak jednoduché plivat. Řešením není, že si každá strana nechá svůj názor bez toho, aniž by spolu mluvily, protože názory se formují v diskuzi. Jakákoliv debata by přitom podle něj měla vést k tomu, že vystoupíme z komfortní zóny a konfrontujeme svá přesvědčení, protože právě kritické myšlení nás dostalo z jeskyně až do vesmíru. Přijmout jeho výsledky a posunout se pod palbou kritiky, s sebou ale přináší totální diskomfort. Radikální změnou fungování by měla projít také společnost jako celek, zejména ve vlastnictví výrobních prostředků a distribuci bohatství. Třídní boj probíhá i dnes, akorát ho nikdo nevyhlásil a prohráváme. Kapitál se globalizoval, nicméně demokratické instituce zůstaly lokální, a tak nejenže netahají za kratší konec, netahají už za vůbec žádný. Slezáček je přesvědčený, že středem každé ideologie by měl být člověk, středem kapitalismu jsou ale peníze, a mimo jiné proto s ním nesouhlasí. Sám se označuje za „komouše“. V rozhovoru se netají ani tím, že si půlku života nepamatuje, protože byl věčně ožralý, zaujetím pro Miloše Zemana a Donalda Trumpa, vysvětluje, proč nevolí, vzpomíná na šílený rasismu, kterého byl v dětství součástí, a pokládá si otázku, kde byl, když se jeho nejlepší kamarád věšel.